ROZHOVOR S XYTRASEM

 

pro rockový magazín Spark (4/98)

Mystické ozvěny SAMAEL

Od bicích ke klávesám a posléze k programování bicích uchýlil se XY, autor hudby legendy SAMAEL. Nejenže mystikou provoněl a rachotným tepem pepří alba této švýcarské skupiny, dokonce jejich zatím poslední řadový produkt „Passage“ zvrhl ve svůj první, zcela osobní sólový projekt „Passage“. Vynikající příležitost pohovořit o životě, ne?

Pro začátek, XY, jak bys přiblížil své album fanouškovi původní předloze SAMAEL oddanému?

Především je album SAMAEL metalovější, elektroničtější. Já jsem zvolil kompletně rozdílný přístup i když v podstatě jde o tytéž písně. Vytáhl jsem z nich základní linky kláves a ty rozvinul. Někdy bylo nutné tu skladbu radiálně přepracovat, jiné zůstaly velice podobné originálu. Je to jako rozvíjení vize na základě několika kostí, či celé kostry – podle toho, kolik zůstalo zachováno. Toto album je jasnější, přirozenější a klasičtější tváře „Passage“ SAMAEL.

 

A jaké použít charakteristiky, abys přiblížil znění této hudby nesamaelské obci? Lidem o nichž si myslíš, že by si tvou desku měli poslechnout?

Rozhodně bude zajímavá pro ty, kteří jsou ochotní naslouchat klasické hudbě i jiným žánrům. Není totiž zcela jednoznačná, je v tom něco klasického, ale není to tradiční pojetí vážné hudby. Je to muzika moderní, nehodlám předstírat, že dokážu psát vážnou hudbu. Snažím se jen použít přístup a vcítění, jež vedly klasické skladatele. Má verze „Passage“ bude určitě příjemný přemostěním žánrů pro nepříliš fanatické příznivce klasiky.

... pro pokračování klikněte na Další informace »

 

Pracoval jsi na nahrávkách sám, nebo sis pozval hosty?

Všechno jsem zpracoval sám. Jediný člověk, jehož jsem opravdu potřeboval přišel k mixu, protože to opravdu sám nezvládám. Všechno jsem si v tichosti natáčel doma. Desku nakonec míchal Dave Richards, pracoval s QUEEN, Davidem Bowiem a dalšími velkými pojmy. Byl tedy velmi vhodným tipem na mix spíš klasičtější hudby. Dodal mým nahrávkám hřejivější atmosféru, kompaktnější dojem.

 

Kdy se zrodila myšlenka na rearanže řadovky SAMAEL na takový projekt?

Na turné. V průběhu turné jsem tu myšlenku promýšlel a chtěl jsem to uskutečnit v okamžiku, kdy se vrátím domů. To bylo konce roku 1996. V prosinci jsem nahrál jednu skladbu, v dalších dvou, téměř třech měsících jsem rozepsal zbytek. když jsem se rozhodl pro vydání, zbyly mi na nahrání dva měsíce. A teď je to tady.

 

Dojde na podobné verze dřívějších alb SAMAEL?

To si nemyslím. Už proto, že dřív jsme klávesy nepoužívali. Je těžké zesyntetizovat něco co bývaly kytary! "Passage" bylo v tomto jednoduché, i když místy to také nešlo úplně hladce. Možná přepracuji příští album SAMAEL, nevím.

 

Neuvažuješ o nezávislém albu vlastních nových kompozic?

Ano, po tom toužím. Opravdu rád bych pracoval s celým orchestrem, mým snem je zkomponovat a nahrát například soundtrack k filmu. Materiál pro větší hudební těleso. To je ale výhled několik let předem. Jednou přijde čas.

 

Kým se cítíš hudebně ovlivňován?

Hm, nebude to jedna skupina, spíš jakýkoliv kus hudby, který jsem schopen přijmout, především klasika, elektronika a také trocha skutečného metalu. Zběsilý mix toho všeho. Věřím také že hudební inspirace je založena na osobních zkušenostech. Nejen hudba ale i vizuální zážitky, působí na tebe lidé, které potkáváš. Tvé vnitřní pocity se promítají do hudby, kterou tvoříš. Cokoliv tě může nějak ovlivnit.

 

Uvažoval jsi někdy o projektu v dalším z tvých oblíbených stylů?

Ano, prakticky razím tyto myšlenky i u SAMAEL. Zvuk skupiny by měl být tak široký, jak je to jen možné. Sám bych se ochotně navezl do metalového projektu, nějaký extrém, klasika se mi také zdá OK, mám to vyzkoušené (úsměv), dělal jsem i jednu elektronickou věc - ne přímo techno, ale dance samply. Průběžně testuji svou schopnost fungovat i v jiných žánrech. Nelze lpět na jediném stylu.

 

Co tě na studiu odpuzuje?

Bývávalo to nahrávání bicích. Nevěřím na overdub, vždy bylo třeba nahrát to perfektně na jediný zátah, takže to byla pěkná dřina. Mám studia rád, zvlášť když pracuji s fajn lidmi. Další problémy mohou vyvstat s mixem: Ten rozhoduje o tváři nahrávek. I když je album dokonalé, dá se to při mixu při finálním dožehlování zvrtat.

 

Nejhezčí věc na práci ve studiu?

Ten výsledek! Když už je album dokončeno. Když jsi s deskou spokojen - a to je každý aspoň tu chvilku, kdy si říká: "Tak, a už je to za námi!" - tak to stojí za to. Lepší už je jen ten pocit, když sedíš v klidu doma ve svém pokoji, založíš CD do přehrávače... Můžeš mít tu muziku roky v krvi, znát skladby i pozpátku, ale z desky, z nablýskané věžičky, je to něco úplně jiného.

 

Pracujete s Waldemarem Sorychtou. Patříte ke kritikům jeho producentského vedení, nebo jste spokojeni?

Cokoliv dělá, dělá dobře, i když stále v jednom studiu, se spektrem velice podobných skupin, takže jeho produkce občas zní stereotypně. Klíčové ovšem je, zda k němu předstoupíš s vlastním nápady, nebo jsi jen členem skupiny, která nemá v ničem jasno a pak si právem myslí, že jede podle šablon. Já osobně jsem přesvědčen o jeho kvalitách, ač by možná mohl vyzkoušet trošku otevřít mysl, zapomenout na svá úspěšná schémata a pokusit se o něco opravdu nového. A u každé skupiny jinak. Časem... Každý se přece učíme! Nikdo nemá jasno vteřinou naznačení problému.

 

Jaký je tvůj tvůrčí pracovní postup?

Sejdeme se s Vorphem. On nadhodí nějaký titul a diskutujeme, jakou atmosféru by ta píseň mohla mít, jak do toho zapojit skupinu. Potom se pokouším ty pocity transkribovat. Jsem podepsán pod muzikou, ale netvořím ji sám: je to proces, na němž se podílí skupina, občas mne požádají o vložení něčeho, na co bych nepřišel. Tak to chodí. Základním nástrojem je pro mne kytara, nejlépe se mi staví na riffech na posledním albu SAMAEL jsem u mnoha skladeb vyšel z kláves, až potom tvořil riffy. Pro sólovku jsem použil ony klávesové linky, základ vyhrával na piano a dokresloval a přihrával další drobnosti.

 

Existují plány dalších alb?

Aktuální situace obnáší tento můj projekt, k němu promo šňůra rozhovorů. V květnu, nejpozději v červnu minialbum SAMAEL, je tedy ještě pár týdnů času na promakání nových písní, než se v létě rozjedeme po festivalech a nastoupíme do studia na regulérní album.

 

Co tě stimuluje v tvorbě?

Když nepíšu, roste ve mně pocit potřeby něco složit. Nejvíc nápadů mám po turné: na šňůře nejsem schopen nic stvořit. Je to vesmírná věc: skládání hudby je jako meditace. Vnitřně se očistíš a věci plynou samy. Řekl bych dokonce, že netvořím muziku, jen odněkud přebírám myšlenky. Těžko říci, jestli jsou staré, nebo nové. Takhle to vidím.

 

Co je v hudbě nejdůležitější element?

Od každého trochu, ale rozhodneš-li se použít vokál, je nejdůležitější zpěvák. Pokud se ti nelíbí jeho hlas, může se ti líbit muzika sebevíc, ale nevychutnáš si jim protože hlas je absolutně rušivý. Dál je nejdůležitější souznění melodie. Nemám rád věci, které slyšíš jednou a už je znáš zpaměti. Snažíme se muziku skládat a hrát tak, abys pokaždé když to posloucháš, objevil ještě jednou drobnost, skrytou melodickou linku. Aby tě to donutilo soustředit se na bicí, protože se tam něco děje, totéž u kytar, atd. O base ani nemluvě, ta to táhne.

 

Kdo stál na začátku tvé hudební kariéry?

Muzika byla tátův koníček, hodně se jí věnoval a jeho sny se promítly do jeho dětí. Když něco opravdu miluješ, snažíš se své nadšení a radost zprostředkovat dětem aby ony k tomu měly snadnější přístup kdyby to chtěly dělat. Táta byl posedlý muzikou a my s bráchou jsme to začali také intenzivně prožívat.

 

Tvůj první nástroj?

Klavír, bylo mi pět, šest. V desíti jsem se vším na čtyři, pět let praštil. Vrátil jsem se ke klavíru, poté oťukával kytaru a nakonec bicí. Dodnes lituju té pauzy klavíru, protože po těch čtyřech letech jsem začínal znovu od nuly.

 

Kdo tě přivedl k bicím?

Prostě jsem si to tak jednou zkoušel a byla to sranda. Ale v pozadí beztak stál brácha. Když organizoval svou první skupinu, hrál na kytaru. Já chtěl taky někde hrát, on nemohl sehnat bubeníka tak mi to podsunul. Museli jsme hodně cvičit, tak se ztratilo, že nic neumím, ale vyhráli jsme se všichni!

 

Co multinstrumentalistu tvých schopností přitahuje na programování bicích?

Že si mohu naprogramovat to, co "živě" není technicky možné. Mám rád klasické bicí, je pro mne užitečné a důležité, že je zvládám: pomáhá to vnést do programování pocit opravdového bubnování. To, že jsem bubeník, mi znemožňuje programovat bubenické nelogismy. "Passage" bylo první album SAMAEL s automatem a jsem šťasten, že si spousta lidí není jistá a ptá se: prý občas používáte programované bicí?? To "občas" je opravdu krásné. (smích)