ROZHOVOR S VORPHEM

pro metalový magazín PAŘÁT 4,5/2013

Cítíme se jako na začátku

Jejich první tři alba patří mezi klenoty (nejen) blackmetalových sbírek. Pojetí temného metalu, s jakým se prezentovali, nemohlo nechat metalový svět v klidu. Protože na těch albech dle vlastních slov vyčerpali veškerý arzenál a už by se jen opakovali, v roce 1996 předstupují se stylově jiným albem "Passage", které jim klidně mohlo zlomit vaz. Leč stal se prřesný opak a přestože kytarista a zpěvák Vorph tu desku, v době svého vzniku přezdívanou "cyber metal příštího století", nemá příliš v lásce, uznává, že nebýt jí, s největší pravděpodobností by už jméno SAMAEL drahnou dobu tlelo na metalovém pohřebišti. Překonali i krizi na počátku milénia, stejně tak si poradili se smíšenými pocity související s deskou  "Solar Soul" a předloňská "Lux Mundi" jim vlila do žil tak silnou energii, že na ní jedou dodnes. Na všechna tato témata (i mnohá další se točilo naše povídání s Vorphem, které se uskutečnilo kvůli jejich show na letošním MetalGate Czech Death festu. Aby vás na jejich vystoupení navnadilo (úsměv).

V červnu opět zavítáte do Česka, stane se jedním ze dvou headlinerů festivalu MetalGate Chech Death fest. jak po čtvrtstoletí v SAMAEL vnímáš všechny koncertní nabídky? Zajímáš se o to kde přesně se festival uskuteční, v jaké lokalitě, jak to tam vypadá? Nebo to necháváš na úplně jiných  lidech, kteří zhodnotí zda-li je pro SAMAEL ve všech bodec výhodné tu kterou nabídku přijmout?

Máme vybudovaný okruh spolupracovníků. Agentura zhodnotí výhodnost nabídky a poslední slovo máme my, kapela. Jde také o to, jakou pověst ten festival má, to samé pořadatel. O CDF jsme slyšeli jen pozitivní reference. Navíc po prohlédnutí fotek v jaké krásné lokalitě se koná, jsme nabídku rádi přijali. Je to sice menší festival, ale na takových bývá bezprostřednější kontakt s publikem a velice přátelská atmosféra. Jsme zvědaví a těšíme se.

...pro pokračování klikni na...

Vaše první album "Worship Him" je vnímáno jako absolutní klasika blackmetalového žánru. Samozřejmě s přihlédnutím k době, ve které bylo natočeno. Celkově řečeno okultní a satanská filosofie pojí vaše první tři alba, od „Passage“ (96) je s vámi spojována „astronomická koncepce“. Jak na ty staré kusy dnes nahlížíš? Především asi starší fanoušci extrémního metalu (toho černějšího) si po nich stále mohou urvat ruce, ty jsi jejich význam často zpochybňoval a dokonce prohlásil, že ani nevíš, jestli jste hráli black nebo death metal.

Nedovolil bych si je zpochybňovat, možná jsem někde něco plácnul ze strandy. Rád si ty desky poslechnu, ale je to hluboká minulost. Už bych nechtěl nic takového natočit, protože by mi to připomínalo, jak jsem za dvacet let v tvůrčí činnosti vůbec nikde nepokročil. Byli jsme součástí black/deathové scény, ale už v polovině 90. Let na ní bylo vidět, jak jde do háje a my si řekli, že nastal ideální čas jít za hlasem svého srdce.

Plus/minus současnou stylovou a zvukovou podobu SAMAEL registrujeme od alba „Passage“. Byl to obrovský skok a někteří fanoušci to nerozdýchali. Přesto se vám dostalo uznání a právě tohle album vás katapultovalo na úspěšnou cestu. Svého času se o něm mluvilo jako o „cyber metalu pro příští století“. Situaci, kterou jsi před chvílí zhodnotil, by se dala popsat také jako „brali jsme si jen to, co je pro nás dobré a nikdo nám do toho nekecal“?

Já se s tou deskou nějakou dobu nemohl ztotožnit. Nahrávání dobrý, ale krátce po vydání jsem měl velký strach a obavy, chtěl to celé smazat a zahodit. Na základě těch frustrací vznikly remixy z „Passage“. Pokud je to možné, skladbám z té desky se dodnes vyhýbám, ani se mi nelíbí jejich texty. Ale jinak řečeno jsem za tu desku rád. Pokud bychom ji v té době nenatočili, kdo ví, kde by SAMAEL skončili.

Ta silnou kritiku do vlastních řad bych nečekal. Xytras nám dva roky po natočení „Solar Soul“ říkal, jak se stále nemůžete zbavit rozpačitých pocitů.

Po problémech uvnitř kapely se dlouho zdálo, že „Reign Of Light“ bude předzvěstí něčeho mnohem silnějšího. Stejný pocit jsme měli i z postojů fanoušků a kritiků. Obklopila nás velká euforie, zpočátku jsme byli tou deskou velmi nadšeni, ale ohlas veřejnosti byl vlažnější, než jsme čekali a my si postupně uvědomovali skryté chyby, jež zůstávaly  dlouho opomenuty. Minimálně je to důkaz, že SAMAEL se nevznáší v meziprostoru. Z toho pohledu hodnotím „Lux Mundi“ zcela opačně. Snažili jsme se předešlých chyb vyvarovat a je to deska, na které bychom chtěli v budoucnu ještě hodně stavět. I ohlas fanoušků nás naplnil novou energií.

Co to přesně znamená? Podle mě skoro s každým muzikantem nějakou dobu po natočení alba cloumají pocity, že něco mohl udělat lépe. Někdo to veřejně přizná, někdo ne.

Chyběl tomu větší odstup. Jak říkám, nedokázali jsme úplně potlačit euforii. Třeba u „Lux Mundi“ jsme po čase v klidu odjeli do Německa za Waldemarem Sorychtou a předělali, co se nám nelíbilo. Netvrdím, že „Reign Of Light“ je sračka. Setkáváme se i s fanoušky, kteří tu desku mají nejraději. Není jich tolik, jako u „Lux Mundi“, ale i to potěší.

Před natáčením „Passage“ Xytras přešel od bicích ke klávesám a živý bubeník je u vás nepotřebný. Pokud dobře počítám, současná sestava drží pohromadě už od roku 2001, kdy mezi vás přišel kytarista Makro.

Všichni pro SAMAEL žijeme a víme, jak se k sobě chovat, aby kapela spolehlivě šlapala. Pouto mezi námi zesílilo a stalo se téměř nezničitelné. Klávesák odešel a zjistili jsme, že Xytras umí natolik dobře programovat, že klasického bubeníka nepotřebujeme. Někdo si může myslet, že to je podraž, lidská činnost se nikdy nedá přesně strojově nastavit, ale uvědomte si, že všechny údery nejsou předem naprogramované. Sledujte Xytrasovu hru a uslyšíte. Nikdo by se něměl vzdávat toho, co mu vyhovuje jen kvůli řečem jiných. SAMAEL je hudba našich srdcí.

Kolem roku 2000 o vás nebylo moc slyšet. Makrův příchod vás polil živou vodou?

To bylo naše nejhorší období. Žádné koncerty, sestava se bortila a nikdo nevěděl jak dál. Podle mě by si každý měl v životě minimálně jednou sáhnout na úplné dno, aby uviděl, jak to na něm vypadá a příště udělal vše proto, aby se už do takové situace nedostal. Nemohu říct, že nás Makro spasil, ale impulsem k postavení se na nohy byl příchod nového kytaristy a změna uvažování některých členů SAMAEL.

Jak bys v souvislosti se všemi změnami které provázely váš sound, ohodnotil předloňské album „Lux mundi“?

Je to album, které je nám momentálně nejbližší a vystihuje, kdo jsme. Jsem i nadále spokojený se „Solar Soul“, z části i s „Reign Of Light“, ale na „Lux Mundi“ jsme se snažili zachytit víc naší tvrdosti bez ztráty srozumitelnosti hudby. Moc se mi na něm líbí rovnováha mezi kytarami a klávesami. O to jsme se už pokoušeli na předchozích albech, ale nikdy to podle mě nedopadlo tak dobře.

Naposledy jsme spolu mluvili v roce 2010, to bylo pár měsíců před vydáním „Lux Mundi“. Mj. jsi říkal: „Nesnažíme se na nic navazovat, začínáme znova úplně s něčím jiným. Nemůžeš být sice dvakrát začáteční, ale můžeš začít z jiného bodu, udělat věci neztíženě a jinak. Je to vzrušující, což je dobré znamení. Takže na nové desce budou jasně patrné kořeny minulosti jen pro ty, kdo jim budou schopni spolehlivě naslouchat. Ne těm, kdo je tam budou chtít a budou moci si je tam je tak představit.“ To je takové trochu zamotané.

Stále zažívám zvláštní pocit, euforii, protože ani dva roky od natočení mě ta deska nepřestala bavit. Povedlo se nám udělat album, které nám všem po „Reign Of Light“ spravilo náladu. „Above“ nepočítám, protože to byl vlastně projekt v rámci SAMAEL. Hodně už napovědělo MCD „Antigod“. Myslím si, že „Lux Mundi“ je pro SAMAEL komplexní deskou spojující minulost se současností. Kdo má rád naši tvorbu z určitých let a některá deska mu není až tak po chuti, měl by si „Lux Mundi“ oblíbit. Zase si připadám jako před čtvrtstoletím. Ale fakt – energie, nadšení a motivace mě postavily na nohy a snad je to poznat i na našich koncertech. Prý s každým dalším mládneme, jsem někde vyčetl, tak to jsem zvědavý, jak budeme za pár let vypadat (smích).

Je pravda, že t k napsání textů na „Lux Mundi“ inspirovala Bible? Jak si to správně vyložit?

Nejsem věřící , proto v této knize nacházím inspirace z jiných úhlů pohledů. Církev stále předstírá, že je světlo světa. Klame lidi a blokuje rozvoj jejich myšlení. Na desce je pár skladeb, které jsou přímo s tímto tématem propojeny, např. „Luxferre“, „Soul Invictus“ nebo „Let My People Be“. Vadí mi tupé vymývání mozků, které s oblibou používaji manipulátoři.

O nové desce je předčasné mluvit?

Mohli bychom ji vydat příští rok, ale ještě nemohu být konkrétní, protože nic bližšího nevím. Máme několik nových skladeb, dvě z nich už i hrajeme naživo, ale nahrávání a vydání alba, to je proces na několik měsíců.

Po roztržce s Century Media vaše tři poslední alba firemně zaštítili Nuclear Blast. Ovšem proč ne po celém světě? A jak velký manipulační prostor si ještě necháváte pro vlastní label Galactical Records?

Galactical Records je vlastníkem částí licencí, to abychom neměli natolik svázané ruce. Ze špatných vztahů s Century Media jsme se hodně poučili a raději už se snažíme nechat si pootevřená zadní vrátka, aby se nám lépe dýchalo a nebyli jsme svázaní tunou smluv, z nichž by se mnohé časem mohly ukázat jako nevýhodné. Na „Lux Mundi“ mají Nuclear Blast práva v Evropě, Season Of Mist v Severní Americe. Michaela ze Season Of Mist známe dlouho, to on organizoval náš první koncert na jihu Francie na počátku 90. Let. Cítili jsme, že by bylo dobré síly rozložit na oba labely.

Jak by zhodnotil švýcarskou tvrděmetalovou scénu? Jste dvě desítky let jejími největšími propagátory.

Scéna je bohatá, rozmanitá, ale její problém bude stejný, jako všude jinde. Kapel je hodně a peněz málo. V každém období by se našlo několik kvalitních jmen, ale pokud se většiny z nich zeptáš, proč to nedotáhli dál, odpověď  bude stejná: Chyběla nám vůle se tomu víc obětovat. Ale je to těžké, protože nezájem médií a pořadatelů mnohé snahy devalvuje a být vidět znamená něco dělat na vlastní pěst. Festival, vydání desky atd. Zároveň na tom nevidím nic zlého, protože doba nepřeje nikomu a bojovat musí každý. Švýcarsko je zasypáno metalovými kapelami. Také vznikají nové a mnoho z nich se chytá i v zahraničí. Před asi dvěma roky mě sundal comebackový koncert CORONER. Ta kapela potvrdila, že staré železo se nerozkládá!