rockový magazín SPARK 1/2005 (Martin Čermák)
Pokud se nemýlím, koncert konaný v první listopadový den roku 2004 byl prvním klubovým vystoupením švýcarské elektro-darkmetalové legendy SAMAEL po dlouhých osmi letech od památného superkoncertu v pražském Bunkru po boku MOONSPELL na sklonku roku 1996, kdy přivezli horkou novinku "Passage". Mezitím nás navštívili tuším ještě dvakrát v rámci větších festivalů, ale rozhodně nás svými návštěvami nezahlcují, takže bylo na co se těšit. SAMAEL zároveň nejsou žádnými albovými chrliči, za těch osm let vydali jen dvě řadovky a jedno EP. A právě na podporu posledního opusu "Reign Of Light" se vydali na důkladné turné. Jeho českou zastávku tentokrát místní pořadatel SHINDY PROD. naplánoval do Brna, do klubu Fléda.
Využil jsem nabídky "být u toho" od samého počátku, a tak do Brna dorážíme již v jednu hodinu po polední, do klubu pak o půl druhé. Ač pár brněnských klubů znám, Flédu jsem navštívil poprvé a byl jsem mile překvapen, prostor je velký, vzdušný, působí příjemně, skoro bych řekl, že klub svým prostředím a atmosférou srovnatelný v Praze nemáme. Před budovou je již zaparkovaný tourbus i s bednami a technikou naplněná dodávka s přívěsem českých osvětlovačů a zvukařů, které si pořadatel pro tuto akci speciálně najal - nic nebylo podceněno a vše je zorganizováno na nejvyšší úrovni, což posléze oceňují i SAMAEL, méně už pak diváci (svou chabou účastí). V klubu panuje ohromně činorodý ruch. Čeští technici vybalují tuny materiálu, staví velkou konstrukci pro světla, vrší na sebe spoustu repráků, co do množství a výkonnnosti techniky mi to připadá, jak kdyby se zvučil středně velký festvial. Do toho se proplétají i lidé ze štábu SAMAEL a zapojují svůj vercajk. Mimochodem, na turné s kapelami jede devět lidí, čili jejich štáb má víc členů než SAMAEL a FLOWING TEARS dohromady.
Raději se nepletem pod nohy spoustě pobíhajících lidí, se spolupořadatelem Tomášem a několika lidmi, kteří dorazili s předstihem, si jdeme sednout do velmi pěkné restaurace přiléhající ke klubu (tvoří vlastně koridor, jímž se do klubu prochází), která však zatím není v provozu. Z tourbusu se mezitím začínají trousit hudebníci z německé předkapely FLOWING TEARS. Vypadají rozespale, mžourají očima, popochází po klubu s kartáčky v puse a dělají mi velkou radost tím, že všechny okolo velice slušně zdraví jako první, včetně lidí, které neznají. Svou decentností připomínají spíš školní výlet církevní školy než metalovou kapelu. Až po čase se objeví i zpěvák Vorph ze SAMAEL, Švýcaři jsou zřejmě zvyklí na delší spánek, anebo víc paří. Jestliže mne ten den někdo opravdu dorazil, pak to byl právě Vorph. Přinesl si pod paží knížku, spořádaně si snožmo sedl na vysokou barovou židličku u malého stolu zastrčeného kdesi v koutku, otevřel knihu a zcela se do ní ponořil. Seděl tak předpisově, že by z něj měli radost i jezuiti ve školních škamnách, nezlobil, nerušil, jen hltal písmenka. Trousím na adresu pořadatelů poznámku, že taky konečně přivezli nějkou intelektuální kapelu. Řady čtenářů pak rozšiřuje i zpěvačka FLOWING TEARS Helen, která obsadí vedlejší stolek a otevře si jakousi učebnici, asi angličtinu.
