Mohl bys přiblížit co se během posledních šesti let v Samael událo?
Byla to nekonečná doba. V roce 2013 jsme už měli témě vše celé album hotové v podobě několika demoverzí. V té době však můj bratr dostal nabídku, kterou nemohl odmítnout. Pocházíme se Sionu, kde stojí dva zámky a během roku se prezentují prostřednictvím světelné show. A toto doprovází klasická hudba a právě XY byl vybrán, aby složil a nahrál tento hudební podklad. V minulosti se využívaly Bachovy nebo Vivaldiho nahrávky, teď se pro změnu obrátili na současné místní umělce. Bráchovi se tím splnil sen a ze zadaného úkolu byl nadšený, protože se už dlouho pokoušel navázat spolupráci s nějakým orchestrem. Jeho nápady nakonec realizovalal pražská filharmonie. Jenže to znamenalo více než roční přestávku v tvůrčím procesu Samael. Museli jsme si zase projít skladby úplně od začátku a vše nastartovat nanovo. Ale vidím v tom i pozitiva, protože jsme získali od některých skladeb odstup a najednou jsme jasně věděli, co je nutné změnit a předělat. A to nebylo vše. V důsledku práce se symfoniky přispěl XY výraznějším aranžmá a taky k nám přišel nový baskytarista. Jenže ani poté jsme album stále nebyli schopni dokončit. Nejdříve jsme se totiž chtěli sehrát naživo, aby se vybudovala vzájemná synergie. První dva koncerty jsme absolvovali v Kanadě a odehráli jsme celé album „Ceremony Of Opposites“. Lidi ten nápad nadchl a nabídky na jiné festivaly se jenom valily. Čas plynul rychleji, než všichni čekali. V jednu chvíli jsme však museli říct – stop! Musíme dokončit album. I tak to bylo šest uspěchaných roků.
Změnily se některé skladby opravdu až rapidně, když se XY opět vrátil naplno do Samael?
Ano, změny byly veliké. Základ zůstal stejný, ale v mnoha případech jsme přidali aranžmá, došlo k úpravě textů. Po takové době se člověk staví k některým původním myšlenkám rozdílně.
Jste spokojeni s novým basákem Dropem?
Spolupráci s ním si nemůžu vynachválit. Muzika na „Hegemony“ byla sice připravená už před jeho příchodem, ale jeho největší přínos byl u mixu nahrávky. Drop se hudbě věnuje sedm dní v týdnu, čtyřiadvacet hodin denně. Diskografii Samael zná dokonale a je naším velkým fanouškem. Dříve působil v kapelách Rain a Sybreed, s každou nahrál tři alba (která taky produkoval – pozn. red.). Navzdory svému věku má velké zkušenosti nejen jako muzikant, ale i jako zvukový inženýr a producent. Je pro nás rozhodně velkým přínosem.
Kde vidíš největší posun mezi posledním počinem „lux Mundi“ a „Hegemony“? Obracíte se ještě pro inspiraci k vašim dřívějším projektům?
Album „Lux Mundi“ mělo ztělesňovat všechny prvky, kterými si naše hudba za celou naši kariéru prošla. Na tento pilíř jsme začali věšet novou tvorbu. Nejedná se však o odklon jiným směrem, spíše o nadstavbu, zdokonalení „Lux Mundi“. Pro nás bylo vždy typické experimentování a kromě desky „Above“ hledíme do budoucna. Nevím, kam se budeme příště ubírat, náš momentální výchozí bod je „Hegemony“
První skladba, titulní „hegemony“ určuje směr celého alba, které se nese v drsných agresivních vlnách a orientálních klávesových tónech. Tematicky pojednává o nadvládě lidí, možná ani ne tak nad konkrétním národem, ale zemí jako celkem. Chápu to správně?
Význam je mnohem prostší. Úvodní skladba by měla navodit strhující podmanivou atmosféru v návaznosti na naši předchozí tvorbu. Právě proto název „Hegemony“. Jedná se o album dominující všemu před ním. Od této skladby se odvíjely jiné, přičemž samotný význam textu je otevřený interpretaci. V několika případech jsem použil slovo –my-. Lidé mají možnost se z vlastní vůle stát součástí myšlenky alba, která může nebo nemusí existovat. Fanoušek se sám rozhodne, jestli je skladba nudná, drsná, osobně se přikláním k poslouchání hudby podle nálady, kterou momentálně mám.
Skladba „Samael“ působí, jako kdybyste chtěli složit poctu třicetileté existenci kapely a pojmenovali po ní možná snad nejúdernější počin na albu. Nejedná se taky o následníka skladby „In The Deep“ z „Lux Mundi“?
Je to správný postřeh, i když se nejedná tak úplně o poctu ale spíše o popsání toho, jak důležité je pro nás spojení s kapelou, s charakterem, který z ní vyzařuje. Song „Samael“ mi ležel v hlavě dlouho, jenom jsem nevěděl, o čem bude text. Nechtěl jse, aby vycházel z mytologie, i když se k ní obracím hned v další věci „Angel of Wrath“. Když se zaposloucháte do „Samael“, měli byste slyšet ducha kapely, která tady je téměř třicet let.
Slova „Samael“ se vyhýbají mýtům, ale srší z ní tvůj rezervovaný postoj k náboženství, které jsi v několika rozhovorech popsal jako diktaturu.
Téma náboženství jsme rozebrali mnohem podrobněji v jiných textech, tady je to okrajová záležitost. Postoj máme neměnný a pořád tvrdíme, že institucionální víra pro nás není dobrá.
Měl bych teď na tebe dvě otázky, kterými možná trochu odbočíme: první, spíše filozofická – myslíš, si, že by existoval black metal, kdyby nebylo náboženství?
Velmi dobrá otázka. Odpověď zní ne. Tento žánr v podobě, jak ho známe, by nevznikl Velká část dřívějšího black metalu byla reakcí na církev. Prototypem temného stylu byli Venom jako mix crossoveru a punku a jejich hudba byla základem i pro naše hudební prapočátky.
A druhý dotaz – považuješ východní náboženství, třeba buddhismus, za pokus o ovládnutí lidských myslí stejně jako v případě křesťanství?
Spousta lidí si v dnešní době myslí, že mají pojítko s buddhismem. Ale když se ponoříš do dějin, zjistíš, že jde jenom o další náboženství. Na nás působí trochu lépe, je exotické, historicky méně kontroverzní, pořád se však jedná o diktát. Byl jsem Indii, navštívil několik chrámů, na první pohled jsou zajímavé a hezké. Ale pod povrchem staví na pravidlech a pověrách. Přirovnal bych to k situaci, kdybys z nějaké sci-fi knihy vytvořil novou víru – princip je stejný.
Podle mého názoru je nejvýraznějším songem nového alba „Black Supreamy“, k němuž jste nedávno vypustili nové video. Je melodický s úvodními temnými až kosmickými klávesami. Když jsem na to video koukal, napadlo mě, zda si musíš projít temnotou, abys znovu spatři světlo. Prošel jsi takovým vývojem?
Děkuju za zajímavou úvahu, se kterou se můžu ztotožnit. Jako mladý kluk jsem byl myšlenkově různě ovlivňovaný nejdřív rodiči, komunitou, pak vlastní aktivitou a zájmem o temná zákoutí lidské podstaty. Byl jsem obklíčený temnotou, limitovaný ve svém smyslu a časem kreativně vyprázdněný. Tehdy přišlo na scénu světlo. Černé v mém životě to dalo jiný odstín. Možná znáš francouzského malíře Pierra Soulagese. Jeho práce je pozoruhodná, díla jsou všechny černá, záleží jenom, pod jakým světlem se na ně koukáš, pak vyzní jinak a překypují různorodostí. Stejnou analogii můžeš použít na lidi.
Ve videu jsi napatlaný černou barvou. Dokážeš si představit, že bys měl podobný outfit i během koncertů stejně jako Makro?
Makro si dělá make-up už několik let. Viděl jsem celý ten malířský proces a raději bych se tomu vyhnul. Musíš se pak minimálně třikrát osprchovat a stejně nejsi čistý. Takže ne, díky. (smích) Moje představa byla vytvořit nízkorozpočtový klip působící agresivně a výstižně, což byl i důvod, proč v něm nevystupuje zbytek kapely. Vyžádalo by si to více střihu a tím i času. Na videu se kromě makra podílel i jeho kamarád. Z turné nám zbylo hodně make-upu který mi kluci s radostí naplácali na tvář.
V několika případech se dotýkáš tematiky planet, nejenom na albu „hegemony“. Za zmínku stojí skladby „jupiterian Vibe“, „Born Under Satrun“, „Red Planet“. Je to tvojí fascinací vesmírem? Cítíš nějakou spojitost mezi lidstvem a čímkoliv mimo Zemi?
Speciálně album „Eternal“ má v sobě prvky univerza. Nevěnujeme se však jeho vědecké stránce, spíše podstatě. Čas od času se přistihnu, že koukám na hvězdy a v tu chvíli si uvědomím, jak bezvýznamní jsme. V určitém ohledu jde o pročištění mysli, každý by to měl udělat aspoň jednou ročně. (smích)
Skladbu „Red Planet“ chápu jako symboliku ohně a války. Jedná se o volání do války, nemyslím přímo zbrojí, ale spíše lidským myšlením?
Tahle interpretace se mi moc líbí. V textu jsem se snažil být co nejpozitivnější, ale nevím, jestli se to podařil. Každý člověk má v sobě zakódovanou sebedestrukci, možná proto, že jsme si vědomi vlastní smrtelností. Nesmrtelnost se jeví jako řešení – přistupovali bychom k životu s větším respektem, což se však samozřejmě nestane. Osobně mám mnoho důvodů tady být co nejdéle a jsem zvědavý, kam se bude lidstvo ubírat.
Můžeš prozradit, proč jste se rozhodli předělat píseň „Helter Skelter“ (Beatles) a jak chápeš její záhadný a poměrně široký význam?
Kolébkou heavy metalu je podle mého mínění právě skladba „helter Skelter“. Nejde o její text, spíše o její význam pro vývoj metalu jako takového. Tímto bylo zaseto semínko, ze kterého vzešel punk a jiné extrémní větve.
V mnoha případech se na obalech vašich desek objevuje znak kruhu, o kterém ses vyjádřil, že se jedná spíš o náhodu než o záměr. Každopádně tento symbol vnímáš jako určitou rovnováhu mezi světlem a tmou. Z mého pohledu jde o životní cyklus neboli kolo, které se otáčí, a náš život se upravuje, my se vyvíjíme. Jeslti se zastaví, začne chřadnout a harmonie, která ho drží pohromadě, se začne drolit a praskat jako suchá zem. Proto chápu, proč Samael přihází s novými prvky a vaše desky provází překvapení.
Kruh je perfektní objekt, bez úhlů, dokonalý ve své jemnosti. Nemá rušivé elementy a řekl bych, že je hezký na pohled. „Hegemony“ rozebírá téma života v několika skladbách, například v „Rite Of Renewal“ nebo „Land Of The Living“. Přemítám v nich o znovuzrození, kdy, jak zmiňuješ, se kruh života nebo etapa uzavře a začíná něco nového.
Průběžně býváte konfrontování se svými hudebními kořeny, já bych však vyzdvihl spíše váš postoj hledící kupředu a nabízející překvapivé hudební experimenty prostupující k melodickým industriálním až futuristickým dimenzím. Jak vidíš budoucnost black metalu? Bude se ubírat proudem programovatelných výdobytků.
Nemůžu mluvit za jiné, ale v Samael jsme nikdy nebyli proti hudebnímu softwaru. Ale i toto má své meze. Nikdy bychom netvořili skladbu, ať už melodii nebo text, založený pouze na počítačové technice. Lidé nás odsuzují za programování bicích, jenže v Samael toto praktikujeme snad dvacet let a je to přesně ta věc, která nás odlišuje. V tomto ohledu se však nestaráme o okolí, protože to funguje.
Působíte na scéně už úctyhodných třicet let. Jak bys popsal Samael devadesátých let a současnosti?
Začátky provázelo experimentování. Průlomový moment nastal s albem „Ceremony of Opposites“ kde jsme prvně zakomponovali klávesy, čímž se nám otevřela celá škála možností včetně orchestrálních aranžmá. Album „Passage“ naznačilo naši budoucnost – bylo industriálnější, bicí přebrala technologie, kytary a vokály se prodraly do popředí. Nastala dlouhá doba tvůrčích novinek, ale až s „Lux Mundi“ se nám povedlo najít vytoužená střet toho, co Samael reprezentuje napříč desetiletími.
Žádné komentáře:
Okomentovat